Už třetí týden poznávám každodenní život v The Views, inovativním domově pro seniory v Comoxu na Vancouver Islandu. Jde o veřejně financované zařízení provozované katolickou neziskovou organizací Providence Living.
Od instituce k domácnostem
Na základě holandského konceptu dementia villages se tu podařilo vytvořit kompromis mezi velkým zařízením (156 lůžek) a individualizovaným domácím prostředím, které respektuje svobodu a potřeby lidí žijících s demencí. Interiér i chod domova jsou podřízeny vlastnímu modelu péče, nazvanému jednoduše Home for Us (H4U).
Rozlehlá budova je unikátní svým vnitřním uspořádáním. Prostory zahrnují třináct samostatných domácností pro dvanáct lidí. Srdcem každé domácnosti je kuchyně propojená s obývacím prostorem, kde se vaří, jí, povídá, skládá drobné prádlo nebo tvoří. Centrum komplexu tvoří otevřené náměstí, kde se nachází kaple, komunitní prostor, hřiště, bylinková i okrasná zahrada.
Domov je především pocit
Do nové budovy se The Views přestěhoval teprve před dvěma lety z klasického institucionálního prostředí, kde se v jídelně sešlo v jednu chvíli šedesát lidí. Nutriční specialistce Lurii se lesknou oči, když vypráví o paní, která ve staré budově nikdy nejedla mimo svůj pokoj a tady si užívá stolování se sousedy. Říká: „Mým úkolem není počítat kalorie a proteiny, ale zajistit, aby lidem jídlo chutnalo a měli z něj radost. To, co budou jíst a jestli budou jíst, je jedno z mála rozhodnutí, která jsou někteří ještě schopni udělat.“
Model H4U charakterizuje krédo: „Home is a feeling.“ Cesta k pocitu domova vede třeba I skrze možnost ubytovat u sebe návštěvy. Prostě – jako to děláme doma.
Co mě zatím překvapuje nejvíc? Zaměstnanci napříč profesemi se tu na sebe víc usmívají a starají se o to, aby se tu i oni cítili jako doma. Třeba Tim, pracovník úklidu, který každý večer nechává v kancelářích na stole bonbón. O obyvatelích „svých“ dvou domácností mluví jako o rodině a takový přístup učí i nové kolegy. Aby lidem zpříjemnil den, pracuje občas v některém ze svých nafukovacích kostýmů – největší úspěch měl prý dinosaurus 🙂.
Od přestěhování ze staré budovy uplynuly teprve dva roky a všichni zdůrazňují, že jsou stále na cestě k plné implementaci modelu. Největší výzvou se zdá být posun způsobu uvažování personálu z původního „medicínského“ přístupu k respektování potřeby jednotlivce rozhodovat o svém životě a mít kolem sebe své blízké. To znamená i přijmout rizika, která takto nastavené prostředí v souvislosti s životem s demencí přináší. Implementace H4U je také finančně velmi náročná.
I proto se těším na setkání s akademiky z evaluačního týmu. Na jejich závěry jsem opravdu zvědavá.
Zdravím z Vancouver Islandu
Dr. Věra Suchomelová
Proděkanka pro zahraniční vztahy
Více fotografií na FB Teologické fakulty JU.
