V roce 2024 si Teologické fórum křesťanství a islám nazvalo svoje setkání docela trefně: „Vše spočítáno?“. Na první pohled to může být provokativní otázka. Co má společného nauka o Bohu s matematickými postupy? Pokud se zájemce o současnou německou, rakouskou a švýcarskou teologii začte do programu detailněji, všechno je hned jasné. Tématem totiž byla reflexe problémů, které před společnost staví umělá inteligence.
Digitální transformace světa okolo nás s novými technologickými možnostmi nabírá na rychlosti. Na tuto skutečnost je potřeba reagovat nejen v oblasti technických a přírodních věd. Neovlivní pouze badatelskou práci napříč obory, ale také náboženskou praxi a komunikaci. Proto se ve Stuttgartu sešlo přibližně osmdesát kolegyň a kolegů z oblasti teologie, filosofie a religionistiky.
Jak shrnou klíčové otázky, kterým se diskutující po tři dny věnovali? Pro teologickou antropologii jsou transhumanistické vize lidstva výzvou. Technologická vylepšení naší zranitelné tělesnosti je potřeba vnímat ve světle lidské touhy po spáse a úspěšném životě. Sám jsem byl překvapen, jak mě jako římského katolíka a religionistu zároveň toto téma zaujalo. Především diskuze s dr. Chrisem Hewerem následující po sunnitských a evangelických příspěvcích byly obohacující.
Podle účastníků konference je nutné vystihnout spojitost nových technologií se stávajícími sociálními a globálními nerovnostmi a nespravedlností. S tím pak souvisí změny v etických otázkách spojených s odpovědností v procesu automatizace, robotizace a využití umělé inteligence. Po zmínce přednášejícího Alexise Fritze jsem si vzpomněl na práci mého katedrového koledy dr. Daniela Novotného v Etické komisi pro posuzování otázek spojených s provozem automatizovaných a autonomních vozidel. Opět to může být pro někoho překvapující, ale i na Ministerstvu dopravy České republiky působí etická komise.
Druhý den odpoledne jsem si zvolil seminární skupinu zaměřenou na digitální náboženskou praxi. Měl jsem k tomu dobrý důvod. Dlouhodobě se odborně zajímám o muslimské komunity ve západní Evropě. Období covidové pandemie postavilo mnoho společenství před zcela nové výzvy. Z různých důvodů nebylo delší dobu možné pořádat pravidelné modlitby. Rozvinul se zcela nový způsob digitální komunikace mezi duchovními a řadovými členy spolků. Otázkou zůstává, co z toho bylo jen provizorním řešením a co naopak bude běžně využíváno i v budoucnosti. A také jak do celé problematiky praktického využití těchto moderních technologií doslova promlouvá umělá inteligence.
S digitálním a bezprostřednějším přístupem k náboženskému obsahu souvisí nové možnosti jeho hodnocení ze strany věřících. Tím se ale zároveň mění základní struktury předávání autenticity a autority v kontextech náboženské komunikace. Pak je to aktuální výzva pro křesťanské i muslimské teology. Musí se vyrovnat s tím, že náboženští aktéři mají novou roli v digitální sociální transformaci. Opět jsem si při debatách vzpomněl na svoje české kolegyně a kolegy, kteří se této široké problematice věnují již delší dobu.
Pokud vás téma zaujalo, na webových stránkách fóra si můžete projít anotace hlavních přednášek a seminárních skupin. Do Stuttgartu jsem přijížděl s určitou skepsí k probírané problematice. Odborně se mu totiž blíže nevěnuji a kontext znám hodně zběžně. Asi jako každý běžný uživatel moderní techniky určené pro komunikaci v sociálních sítích atd. Odjížděl jsem s mnoha zajímavými impulzy pro moji práci. A tak je to s Teologickým fórem křesťanství-islám pokaždé.
text a fotografie: Martin Klapetek
