Hlasování o umístění křížů v učebnách

Včera se na TF JU uskutečnila vernisáž výstavy Střetnutí. I Vy můžete hlasovat, do jakých učeben umístit jednotlivé studentské práce. Pomozte nám rozhodnout!

Hlasovat můžete prostřednictvím malé ankety.

Výstava Střetnutí představuje práce studentů Teologické fakulty Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích, které byly tvořeny v zimním semestru akademického roku 2016/2017 pod vedením PhDr. Michala Filipa, Ph.D. v rámci projektu „Kříže do tříd“. Na projektu se podíleli studenti výtvarného zaměření z prezenčního a kombinovaného studia. Vytvořené kříže budou po výstavě umístěny v jednotlivých učebnách Teologické fakulty JU. Na výstavě se střetávají různé pohledy na symbol kříže. Každý ze čtrnácti studentů vytvořil vlastní artefakt křesťanského kříže.

Výstavu si můžete prohlédnout ve všední dny od 8 do 16 hodin v prvním patře TF JU, Kněžská 8, České Budějovice do konce května 2017. Po shlédnutí výstavy můžete dát svůj hlas dílu, které Vás nejvíce oslovilo a podílet se na určení umístění jednotlivých křížů v učebnách TF JU. Váš názor nás zajímá! Hlasování bude probíhat na FB a v 1. patře TF.

Autoři jednotlivých křížů: Floderová Šárka, Hajná Tereza, Hájková Anežka, Hladká Natálie, Krlínová Kateřina, Lindlová Magdaléna, Pánková Bára, Pfeifferová Zdeňka, Sedláková Jaroslava, Sokolová Loskotová Gabriela, Svobodová Jana, Štěrbová Lada, Štojdlová Simona, Štráchalová Anna

 

Pojetí některých děl dokreslují autorské výpovědi.

Šárka Floderová: „Rozhodla jsem vytvořit kříž do počítačové učebny, protože je pro mne symbolem dnešní doby. Člověk ovládá moderní technologie, cestuje do vesmíru, a přesto si klade stejné otázky, je trápen stejnými pochybnostmi a chybami jako lidé v minulosti. Pochybnosti, hledání, chyby i jejich opakování, naději, lásku, smíření, i víru to vše lze na něm najít.“

Tereza Hajná: „Kříž je tvar, který k nám promlouvá. Je to střet cest, osudů, myšlenek. Střet života a smrti. Dvě linie, které se potkají a rozdělí.“

 Anežka Hájková: „Nenechme se svazovat“

 Natálie Hladká: „Můj kříž je vyroben ze dřeva, ale na povrch jsem umístila zelené kamínky. Tato barva symbolizuje uklidnění a množství kamínků mnohotvárnost náboženství.“

Kateřina  Krlínová: „Pro výtvarné zpracování kříže jsem si zvolila kříž, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus na Golgotě. V historických událostech téměř před dvěma tisíci lety byl kříž (crux commissa) dřevěný a Římané nejčastěji vytvářeli kříže určené pro popravy v podobě písmene T. Tímto tvarem a materiálem jsem se inspirovala pro vytvoření artefaktu a pomocí exprese zachytila ukřižování Ježíše Krista, které se událo kolem roku 30. Našeho letopočtu a mělo přímý vliv na vznik křesťanství. Římským Pilátem byl Ježíš na kříži označen nápisem INRI, král židovský.

Dřevěný kříž jsem nahradila papírovým. Podoba novinových zpráv zachycuje a představuje veškeré události, které se v dnešním světě odehrávají, utvářejí a obklopují naše životy. Písmeny popsaný papír znázorňuje také konkrétní příběh či osobní události, které nás v životě potkaly. A taktéž veškeré historické události, které se v průběhu staletí naplnily v čase.

Dále jsem na kříži ztvárnila „oběť za veškeré hříchy světa“: tělo a krev Ježíše Krista; symboly, které jsou základem křesťanské víry a jsou připomínány při slavení Večeře Páně. Tělo a krev mají ve výtvarném zpracování znázorňovat určitou hranici, která veškeré dění světa ohraničuje a dává mu jiný rozměr, nadčasovou dimenzi (prostupující minulost, přítomnost, budoucnost, věčnost), smysl existence v přítomnosti Boha. Tělo je ztvárněno prostorem, který vytváří průnik a představuje zároveň vzkříšení Ježíše Krista. Prostor vytvořený obrysem těla má působit na diváka a vybízet ho k osobním úvahám o existenci Boha, o vlastním životě…“

Magdaléna Lindlová: „Věřím…“

Bára Pánková: „Stejně jako trámy drží střechu, tak kříž je opěrným bodem víry.

Zdeňka Pfeifferová: „Kříž je vytvořen z keramické hlíny se šamotem. S hlínou se pracuje na podložce z novin.  Na vále se hodně lepí. Na rozválení plátu použijeme obyčejný kuchyňský váleček. Pomocí nože vyřízneme z plátu buď od oka, nebo podle připravené šablony kříž, který potom pomocí vody celý vyhladíme. Nyní je výrobek připraven do pece a provedeme ostrý výpal. Nakonec nalepíme doprostřed kamínek.“

Jaroslava Sedláková (studentka programu Erasmus, Slovensko): „Kríž je znakom spásy“

 Gabriela Sokolová Loskotová: „Kdyby se člověk dlouhým hleděním na kříž vnitřně a ve skutcích rovnal do jeho vyváženosti, celý svět by se v něm rovnal. Kdyby dlouhým hleděním z vlastní bědnosti přivykal pohledu do Kristovy tváře, nestal by se mu jedenkrát tento pohled peklem zděšení. Kdybychom s úctou chovali ve svých domovech kříž, nestanuli bychom ve smrti před neznámým soudcem, králem děsivé vznešenosti, ale před mužem slabosti znalým, kterému jsme nabídli domov a odřekli se mnohého, co je sice sladké, ale také sobecké, aby se tu necítil cize.“

Jana Svobodová: „Při úvahách, jaký kříž zvolit, jsem si vybavila vstupní kříž do kostela sv. Václava v malém jihočeském městě Velešín, odkud pocházím, a kde jsem prožila své dětství. Tento kostel stojí uprostřed města na náměstí J. V. Kamarýta.“

 Lada Štěrbová: „Mým úkolem bylo vytvořit kříž z libovolného materiálu. Jelikož mé děti navštěvují kroužek keramiky, měla jsem snadnou volbu, vybrala jsem si jako materiál hlínu. Viděla jsem v tom nejen splnění úkolu, ale zároveň i možnost pracovat na něm se svými dětmi. Strávit společně volný čas. Děti byly nadšené a dokonce jsme nakazili i ostatní a křížů se ten den vytvořilo několik. Pro mne bylo velkým překvapením, že některé děti ani netušily, co tento symbol znamená. Proto jsme si druhý den v družině udělali krásné předvánoční odpoledne a vyprávěli jsme si o symbolech, náboženství, Ježíškovi a Betlémě. Vysvětlila jsem dětem, že kříž je jedním z nejstarších symbolů. Nejvíce je spojován s křesťanstvím, protože na kříži byl popraven Ježíš Kristus. Četli jsme si společně z knihy Biblické příběhy. Děti byly nadšené. Hodně z nich se setkalo s Biblí poprvé v životě.

Když vidím jakýkoliv kříž, vybaví se mi moje první setkání s tímto symbolem. Ukázala mi ho moje milovaná babička, která mě jako první přivedla do kostela. Také se mi vybaví její upracované ruce, které drží růženec, a já pořád vyzvídám, co to je za řetízek a proč ho pořád přendává v prstech. Často vzpomínám, jak mě učila modlitby a vysvětlovala, kdo byl Ježíš Kristus a proč musel zemřít. Také mě učila pokoře a lásce k ostatním. Jako malá jsem to nebrala až tak vážně, ale nyní si stále více uvědomuji, že ačkoliv babička nebyla vzdělaná, byla to moudrá žena. A já z jejích mouder a lásky čerpám dodnes. Naučila mě nenásilnou formou věřit v Boha, lásku a lidi.

Když jsem přemýšlela, jaký kříž vytvořím, věděla jsem, že víra by měla být v srdci každého člověka. Proto jsem chtěla, aby můj kříž měl na sobě i symbol srdce, jako spojení víry a lásky. A i když hodně lidí tvrdí, že nevěří, já si vždy vzpomenu na větu – Jsem ateista, díky Bohu. Myslím, že každý z nás v sobě víru a lásku má. Jen někdo ji najde dříve, někdo později. V dnešní době je víra u některých lidí spojena jen s něčím negativním, ať už je to islám, nebo různé prohřešky některých kněží. Ale já si myslím, že každý má mít víru v něco, něčemu věřit. A ať už to máme někteří spojeno s náboženstvím a jiní jen s pocitem, že nás něco přesahuje, je v konečném důsledku nedůležité.

Jak jsem již popsala, mám víru spojenou s mojí babičkou, která chodila pravidelně na mši, ale zároveň nám pořád vysvětlovala, že to není jediné, co je s vírou spojeno. Že být věřícím člověkem znamená mít v srdci lásku, neubližovat ostatním, být slušný, poctivý a pracovitý. Proto i já se snažím svým dětem předávat to samé. I když je to často spojeno s nepochopením okolí. Když jsem je nechávala pokřtít, setkala jsem se s údivem. Ale já to vnímám tak, že mé děti mají právo být pokřtěny a potom si s tím v životě mohou naložit podle svého cítění.

Závěrem bych chtěla poděkovat za tento zajímavý úkol. Mým záměrem nebylo napsat odbornou práci na téma náboženství, ale pouze vysvětlení mého pohledu na víru a lásku v mém životě.“

 Simona Štojdlová: „Kříž z převážně přírodních materiálů jsem si vytvořila s dětmi doma o Vánočních svátcích. Jelikož mi zůstalo větší množství sena z jiného tvoření, přemýšlela jsem, jak bych ho mohla využít pro výrobu kříže. Původně jsem kříž chtěla vyrobit pouze ze sena, ale dětem přišel příliš jednoduchý, dcera mi připomínala, že v jesličkách na seně ležel Ježíšek a na našem kříži jakoby něco chybělo. Přemýšlela jsem tedy, čím ještě kříž vyzdobit tak aby neztratil na jednoduchosti, ale abych zároveň splnila přání svých dětí. Při hledání, jsem narazila na malé mušličky.  Vzpomněla jsem si, že Ryba se stala symbolem křesťanského spasitele a také Kristus byl na stěnách křesťanských katakomb a v prvních spisech označován jako Ryba. Spojení ryby s kotvou symbolizovalo naději v Boha a Krista. Mušličky mi proto přišli jako vhodný symbol.  Děti byly vyzdobeným křížem nadšené a já měla dobrý pocit, ze společného díla.

Doufám, že z tohoto zadání nám doma zůstane určitá tradice a každý rok ve vánočním čase si společně něco vytvoříme.“

 Anna Štráchalová: „Na výrobu kříže jsem zvolila dřevo a papír. Bylo to pro schůdnost této varianty. První pokusy byly se zcela jinými materiály a tvorba probíhala kontinuálně celý semestr. Přes nezdařené pokusy s barvami na sklo až po promýšlení koncepce se dřevem. K tvorbě samotné byl přizván i manžel, který zajistil technické náležitosti (nařezání prkýnek na požadovaný rozměr). Pak už následovalo pouze nalepování na kartonový papír a snaha o zachování nějaké symetrie. Finální varianta je zvolena jako mě nejvíce vyhovující. Kříž samotný vlastně nebyl tvořen. Je vytvořen pouze obrys, který ho nechá vyniknout. Prázdný kříž a bílá barva mi evokují naději na vzkříšení. Dřevo pokládané horizontálně je pro mě symbolem zemitosti a spjatosti s tímto světem.“

 

 

 

 

 

MENU