Studenti druhého ročníku oboru Pedagogika volného času se zúčastnili exkurze do organizace Život 90.
Zážitky a dojmy z exkurze popsala studentka Dominika Havlíčková:
Exkurze do Života 90
V pátek 10. 5. 2019 jsme v rámci předmětu Sociální pedagogika navštívili pražskou organizaci Život 90. Organizace sídlí v centru Prahy, v historické budově, kde se narodila Ema Destinová.
Exkurze začala představením a prohlídkou organizace. Dozvěděli jsme se, jaká je průměrná návštěvnost centra, jaké nabízejí služby a jak celé centrum funguje. Centrum nabízí starším lidem mnoho možností, jak naplnit svůj volný čas. Senioři mohou navštěvovat jazykové, počítačové a výtvarné kroužky, ale také jógu, kurz břišních tanců, kreativního psaní a další. Pořádají se osvětové přednášky zaměřené na prevenci („šmejdi“, fake news) a senioři mohou zajít do divadla U Valšů nebo posedět v místní kavárně.
Podívali jsme se také do odlehčovacího centra, kde pobývají senioři, kteří potřebují stálou péči v době, kdy jejich rodina odjede třeba na dovolenou. K dalšímu povídání jsme se přesunuli do místnosti, ve které má zázemí místní sbor. Zaujala mě informace, že ve stáří lidé špatně slyší vysoké tóny, a proto je lepší mluvit hlubším hlasem.
V závěrečné části exkurze jsme přešli „od teorie k praxi“. Mohli jsme si vyzkoušet tak zvaný Geronto-oblek, který simuluje různá fyzická a smyslová omezení, se kterými se starý člověk může potýkat. Měla jsem možnost si tento oblek vyzkoušet jako první. Nejdříve jsem dostala na záda “krunýř” s ostny, který simuloval bolest zad, už to mi bylo velice nepříjemné, protože téměř při každém pohybu jsem cítila bolest. Poté jsem dostala závaží na ruce a nohy, která mi komplikovala pohyb. Na závěr jsem dostala sluchátka a brýle, ve sluchátkách bylo slyšet šumění a brýle mi rozostřily zrak. Můj úkol byl zjistit, v kolik mi jede autobus podle jízdního řádu. Kvůli brýlím to byl náročný úkol, viděla jsem většinou jen úryvky textu a pouze z určitého úhlu. Dále jsem se měla dostat z bodu A do bodu B. Chvíli mi trvalo, než jsem našla správnou stabilitu, a myslím si, že zásluhu v udržení mé rovnováhy měl i kolega, který mi při chůzi pomáhal. Nejnáročnější pro mě byla chůze do schodů, při které jsem cítila největší bolest v zádech a v kolenou. Moje pocity po sundání Geronto-obleku byly smíšené, ale byla to skvělá zkušenost a tenhle oblek by si měl vyzkoušet každý, kdo není k starším lidem příliš empatický.
Všichni jsme si ještě mohli vyzkoušet brýle, simulující vidění diabetika nebo člověka se zeleným nebo šedým zákalem, nebo rukavice, které nám neovladatelně roztřásly ruce.
Celou exkurzi hodnotím kladně, pracovníky byla velmi dobře připravená a jsem si jistá, že mě v mnoha zkušenostech a informacích obohatila.
