Dr. Věra Suchomelová z Katedry pedagogiky TF JU strávila díky stipendijnímu programu Masaryk Distinguished Chair dva únorové týdny
(9. 2. - 24. 2.) v Izraeli. Izraelský stipendijní program dlouhodobě podporuje výzkumné pobyty českých akademiků, vědců a doktorandů na
hostitelské instituci Interdisciplinary Center Herzliya. Dr. Suchomelová se zaměřila na oblast virtuální reality.
O svém pobytu napsala:
Díky stipendijnímu programu Masaryk Distinguish chair, který poskytuje českým vědcům univerzita ICD Herzlyia (menší město severně od Tel Avivu), jsem mohla prožít šestnáct dní v Izraeli. Pracovním cílem bylo konzultovat využití virtuální reality v práci se seniory s kolegy z Advanced Reality Laboratory. Kromě toho jsem chtěla vidět a poznat co nejvíc ze země, která na malém prostoru nabízí ohromující mix kultur i klimatu.
ARL (Advanced Reality Laboratory) je součástí School of communication. Už při první schůzce s vedoucím laboratoře profesorem Doronem Freedmanem mě ohromila šíře témat, kterým se tým laboratoře věnuje. Od zkoumání možností a limitů VR v léčbě psychických obtíží či nápravy stereotypů v sociálních vztazích přes využití VR v řešení izraelsko-palestinského konfliktu po projekt „Virtuální přeživší holokaustu“.
I pro naše studenty by byl určitě atraktivní body tracking (snímání pohybů těla), díky kterému lze prožít alespoň chvíli „v kůži“ člověka jiného etnika, náboženství, genderu či věku. Na druhou stranu jako z hororu na mě působily některé zahraniční aplikace, se kterými zde (naštěstí) přímo nepracují. Například jihokorejský projekt, ve kterém se matka mohla setkat a komunikovat se svou zemřelou malou dcerkou (to vše v přímém televizním přenosu s obrovskou sledovaností). Ještě děsivěji na mě působilo virtuální „doprovázení umírajícího“. Starší člověk umírá sám v pokoji. Poté, co mu jsou nasazeny brýle VR, vidí stejný pokoj jinak: kolem postele sedí tři usmívající se osoby, které na něj tichým, konejšivým hlasem mluví, ubezpečují ho, že žil dobrý život a i teď to bude dobré…
Cestovní část pobytu jsem mohla prožít podobně intenzivně. Několik hodin jsem strávila v Jad Vašem, jeruzalémském památníku věnovaném holokaustu, díky jehož online archivním dokumentům se dodnes propojují rodiny přeživších na celém světě. I moje maminka se tak mohla sedmdesát dva let po válce setkat se svou sestřenicí. Duchovní posilu jsem čerpala zejména v Galileji, Betlémě nebo na křížové cestě v Jeruzalémě, silně na mě působila prohlídka pouštní pevnosti Masada, symbolu židovské odvahy. Zdravotní benefity jsem si (doufám) odnesla od Mrtvého moře.
Nezapomenutelná jsou pro mě i setkání s místními lidmi, například se seniorem z kibucu, jehož tatínek kdysi odjel do Izraele z Liberce, nebo s pánem před synagogou, kde jsem se chtěla zúčastnit začátku šabatu. Dotyčný mi rázně sdělil, že v kalhotách (byť dlouhých a cudných) dovnitř nemůžu. Když jsem litovala, že se nemám do čeho převléct, hned našel řešení: zavolá manželce, aby mi patřičné oblečení půjčila. Trochu mě to zaskočilo, ale jen díky této pomoci jsem mohla bohoslužbu prožít spolu s ostatními „zahalenými“ ženami. S oběma sympatickými manželi – akčním Ruevenem a jeho ženou Orly – jsem pak strávila zbytek večera.
Izrael je opravdu nádherná a po všech stránkách pestrá země. Českému cestovateli může pobyt komplikovat snad jen skutečnost, že díky silnému šekelu jsou zde i základní potraviny výrazně dražší, a pokud neumí číst hebrejsky, cestovní ukazatele nebo nabídky ve fast foodu jsou nepřekonatelnou výzvou :-)
