Jméno a příjmení:
Radka Slavíčková
Rok narození:
1989
Obor a typ studia na TF:
Etika v sociální práci (prezenční forma studia)
Téma bakalářské, diplomové práce, rok obhájení:
Bakalářská práce - Vybrané aspekty alkoholu na vybraných středních školách v Prachaticích a Vimperku; rok obhájení 2012
Zájmy:
cestování, poznávání nového, zdolávání výzev, vzdělávání, naslouchání inteligentním lidem, labužnictví
Tři slova, která mě charakterizují:
tvrdohlavá, netrpělivá, přátelská
Mezi čtyřma očima (životní moto):
Nelituj toho, cos udělal, lituj toho, cos neudělal.
Čím se nyní zabýváte?
V nynější době mám před sebou poslední ročník magisterského studia, tudíž píši diplomovou práci a připravuji se na státní závěrečné zkoušky.
Vím, že jste se účastnila stáže v zahraničí. Kam jste jela a podle čeho jste si stáž vybrala? Co bylo obsahem Vaší práce? Co Vás nejvíce v zahraničí překvapilo? Co Vás nejvíce v zahraničí potěšilo?
Na studijní stáž jsem se vydala do Zambie, poprvé v roce 2014, podruhé v roce 2015. Tíhnutí k Africe a fascinace jí samotnou se ve mně zrodilo už snad v dětství. Jako často nemocné dítě jsem trávila hodně času v čekárně pediatra, kde na zdech byli namalovaní sloni pod africkým sluncem, jak se koupají a „sprchují“, představovala jsem si, jak tam s nimi jsem a unikala tak alespoň na chvíli od nemocí za příjemným. Nedávno jsem našla papír ze základní školy, na který jsem tenkrát namalovala portrét africké dívky, ani nevím proč (lelkovala jsem při výuce J). Každý týden jsem na střední škole sledovala všechny dokumentární cykly o Africe v doprovodu Alfreda Strejčka. Toužila jsem jet a vidět vše na vlastní kůži. Do toho přicházely různé jiné podobné podněty, které se k Africe vázaly. Teprve na vysoké škole ke mně Afrika přišla blíže. Ve druhém ročníku bakalářského studia jsem objevila nabídku stáže do Namibie, okamžitě jsem se přihlásila, nadšená a zároveň vystrašená, zda bych to vůbec zvládla. Nevyšlo to a bylo to dobře, tenkrát jsem na Afriku nebyla ještě připravená. Na magisterském studiu jsem začala pátrat sama. Chtěla jsem na stáž do Afriky vyjet a to za každou cenu! A tak začalo zařizování, vyřizování, sjednávání až jsem nakonec seděla v letadle směr Zambie. Prostě jsem si ji během života podvědomě přivolávala, až nakonec přišla.
Obsahem mé práce bylo působení v místním komunitním centru zvaném Njovu (v překladu slon), založené českou organizací, nacházející se v ghettu hlavního města Lusaky. Centrum fungovalo jako neformálního poskytovatel vzdělání, tudíž malá škola o dvou třídách. Dopoledne jsem děti vyučovala spolu s místními učiteli, odpoledne se pořádaly volnočasové aktivity pro místní děti. Dále jsem třikrát týdně vedla klub mladých matek, kde jsme společně diskutovaly o problémech rodinných, ekonomických, náboženských a také samozřejmě o ženských J. Při tom jsme vyráběly různé náušnice, řetízky, náramky, šily a vyšívaly. Poté jsme chodily na trh a výrobky prodávaly. Mezi mé aktivity také patřila osvěta HIV a AIDS.
Co mě nejvíce překvapilo? Má naivita. Stáž v Zambii mi otevřela oči, ukázala pravou lidskost, upřímnost a přátelství. Laskavost, štědrost a vnitřní čistota místních lidí je nepopsatelná. Zhroucení mého původního žebříčku hodnot ani zmiňovat nemusím. Přijela jsem do Zambie jako naivní Evropanka, která si myslela, že „spasí a zachrání svět“... nakonec Afrika zachránila a spasila mě.
Toto je následně i odpověď na následující otázku. Poznala jsem spoustu lidí, kteří se ke mně nikdy neotočili zády. Za ty měsíce, které jsem v Zambii strávila, jsem se nikdy nikde nenasmála tak často a tak od srdce, jako právě v Zambii. Práce v centru a trávení volného času s dětmi a místními dospělými byl k nezaplacení. Hltala jsem každý den, každou chvíli, co jsem tam byla. Veškerá moje rádoby připravenost na Afriku byla po příjezdu tatam. Na to se prostě nepřipravíte, musíte do toho jen skočit a nechat se unášet.
Co se vám vybaví, když se řekne TF?
Nejhezčí roky mého studentského života.
Co vás nejvíce ve škole baví?
Lidé. Po celou dobu studia jsem se setkala vždy s vřelým přístupem ze strany profesorů či personálu k jakékoliv mé situaci, která se týkala studií. Lidský vřelý přístup je zde k nezaplacení. Díky němu se zde cítím dobře a baví mě i studium samotné.
Jaký byl váš první měsíc na fakultě?
Zmatený, vyděšený, nadšený, vzrušující, objevující a hlavně neskutečně rychlý.
Čím Vás studium na TF obohacuje?
Otevřelo mi nové obzory, přineslo znalosti a vědomosti, docházím k sebepoznání a pochopení. Dozrávám v rukou TF, získávám nadhled. Jsem za to neskutečně vděčná.
Jaké máte plány do budoucna?
Žít.
