Vůči institucím jsou Češi poměrně skeptičtí

Doc. PhDr. Dana Hamplová, Ph.D. působí na Sociologickém ústavu Akademie věd ČR a na Katedře sociologie FF UK, kde přednáší sociální stratifikaci, sociologii rodiny a sociologii kultury a náboženství. Pobývala na několika zahraničních stážích a studijních pobytech. Tip na knihu: "Náboženství v české společnosti na prahu 3. tisíciletí" (2013).

 

Vážená paní docentko,

při pohledu na studie Dany Hamplové vidím, že témata jejích výzkumů se točí především kolem rodinných vztahů, partnerství, reprodukce, náboženství, a také třeba zdraví a štěstí. V českém prostředí nemůže nezaujmout to náboženství, zvlášť když Vy sama se nepovažujete za věřící… Jak jste se dostala k tomu, že zkoumáte právě i religiozitu české populace a co si od toho slibujete?

Vaše otázka je sama o sobě zajímavá. Automaticky předpokládáte, že se nepovažuji za věřící. Řada mých kolegů zase automaticky předpokládá, že když se někdo zabývá sociologií náboženství, věřící je. Myslím, že je zajímavé, jak je samotné téma náboženství spojeno s apriorními představami o tom, jaký osobní postoj k tomu člověk musí mít. O politologovi asi nikdo automaticky neřekne, že musí být členem politické strany nebo členem zastupitelstva.

Teď ale zpět k Vaší otázce. Možná by Vás překvapilo, kolik českých sociologů se náboženstvím zabývá. Pro sociologii je to velké a klasické téma. Žádnou společnost nelze pochopit bez toho, abychom porozuměli hodnotovým základům, na kterých je založena. A hodnoty nelze poznat bez toho, abychom pochopili náboženství, z něhož hodnoty vycházejí. V tomto smyslu žádná ateistická společnost neexistuje. Řadu soudobých sociálních hnutí lze velmi snadno vnímat jako formu sekulárního náboženství. Více...

MENU