Stáž v Kambodži 1.

Přečtěte si zprávu o stáži do Kambodži od studentky TF Radky Slavíčkové. Horší začátek, lepší konec… Radce držíme palce, aby si i přes nevydařený začátek svůj pobyt v zahraničí užila.

"Stáž v Kambodži pro mě nezačala popravdě nějak zdárné, problém se objevil na letišti při mezipřistání v Šanghaji, kde jsem se měla znova odbavit. Šla jsem si tudíž pro svou krosnu k pasu a hle! ona ne a ne z toho černého tunelu vyjet. Tak jsem přišla o zavazadlo. Vše jsem nahlásila na "Lost and founds" a víc jsem dělat nemohla, pokračovala jsem v letu do Kambodži jen s batůžkem s doklady, telefonem a pár drobnostmi.

Po první noci na hostelu v Phnom Pehnu se na mě vyřadily štěnice, jak jen to šlo. Jejich kousnutí není cítit a kousance se objevuji až po osmi hodinách se svěděním tak silným, že se to nedá vydržet! Štípance mám úplně všude a to i na očních víčkách. Nepřeju nikomu tento zážitek. "Hojeni je otázka týdnu, až měsíců" píší na internetu.  
Krosna dorazila třetí den, ztracena v Paříži (no jak jinak) a nikdy se mi na zádech nenesla tak lehce jako v ten den.

Poté jsem se přesunula do města Siem Reap, odkud jezdím na skútru do školy v Bantayrersey village přibližně hodinu. Ve vesnici se nachází chrám, takže zde běžně potkávám mnichy. Je okouzlující je pozorovat, podtrhávají celkovou mírumilovnost a atmosféru země ještě víc. Vesnice je jinak velice chudá oblast, většina rodin pracuje časně od rana celý den na rýžových či jiných polích. Jejich domy jsou nuzné, vybudované ve výškách na kůlech a často velmi malý prostor obývá až deset clenu rodiny. Negramotnost je zde vysoká, vzdělaní je zde povazováno za luxus.

Škola je velice hezky zařízena, nově postavena (1 rok) a velice pěkné udržovaná spolu s toaletou. Jsou zde dvě třídy, mladší a starší žáci, a dále mateřská školka. Školu navštěvuje celkem 97 děti, pracují zde dvě učitelky, výuka probíhá (kromě čtvrtka a neděle) 4 hodiny denně, jeden týden od 8.00-12.00 a další týden od 13.00-17.00. Střídavě vyučuji ve všech třech třídách. Děti mají školní uniformy, prostorné lavice a základní školní pomůcky, každá třida je hezky vyzdobena a vymalovaná. Anglicky děti neumí nic a stejně tak i učitelky, takže je to někdy opravdu legrace při výuce :).  Děti jsou ale velice pozorné, chápavé a při intenzivním opakování lze vidět výsledky. Probíráme tedy úplné základy angličtiny a procvičujeme a procvičujeme. Když vidím, že už dětem hlavičky nemysli, zahrajeme si společně nějakou hru. S pexesem jsem ale tady neuspěla, děti hru vůbec nechápou a obrázky si rozebírají a schovávají si je domů. Děti tak omalovávají nebo tak. Děti jsou jak ve svém živlu, chichotají se a baví se. V lavici však dávají opět pozor. Zprvu byly ostýchavé a styděly se, možná se však také bály mých hrozně vypadajících kousanců, kterých se bojím i já sama :). Postupem času si děti začínají zvykat a jsou čím dal víc uvolněnější.  Jeden den mi sami ukazovali, jak pěkně si vyčistí ráno zuby, až mě to rozesmálo, s jakou důkladností to dělali. Před mým příjezdem zde totiž probíhala osvěta skrz osobní hygienu. Když děti po škole nepospíchají domů, kvůli pomoci svým rodinám, stihneme si ještě zaskákat panáka, házet s mincí a různé jiné aktivity. Výuka vždycky uteče velmi rychle a já se těším na další dny s dětmi.

Postřehy ze života z Kambodži

Co se týče kousanců od štěnic, internet mluvil pravdu, neustálé svědění mě budí v noci ještě dnes, za léky jsem utratila už cca 60$, ale už se to zdá byt konečně na dobré cestě. Místní lidé mají vždy úsměv na tváři, jsou přívětiví a ochotnáí s jakýmkoliv dotazem pomoci. Jsou skvělí. Život je tady především venku na ulici. Děje se zde úplně všechno, kadeřníci, trhovci, umělci, žebráci, švadleny, krejčí, To jak ulice žije pres den (a že žije) se nedá srovnat s tím, jak se zde žije po západu slunce. To teprve začíná ten pravý rej a mumraj protkán také mraky turistů. A to zejména kvůli jednomu ze sedmi divů světa, chrámovému komplexu Angkor Vat, největší náboženské stavbě na světě, který se v Siem Reap nachazí. Milovníci asijské kuchyně si přijdou na své. Na ulici se bez problémů člověk nají za neuvěřitelný 1 $!! Ale podniky mají ceny už samozřejmě jiné. Po prvním týdnu nazývám Kambodžu „One Dolar Country“. Za 1$ - si dáte výborné jídlo, přímo před vašima očima udělají 100% ovocný džus z široké nabídky druhu ovoce, palačinku plněnou ovocem, zaplatíte vstup v místním fitness, necháte si okousat odumřelou kůži z nohou místními rybičkami, vyberete suvenýr z nespočetné nabídky zboží a zajdete si zde i na masáž. A mnoho jiného, co stále objevuji.  Také je to země skútru a to doslova, každý vlastni skútr a jezdi na nich celé rodiny. Nejvíce jsem napočítala 5 lidi!!! Na jednom skútru :). Cely den se zde lidé pohybují sem tam. Pokud bych mohla město vidět shora, připomínalo by mraveniště. Za 10$ dolarů si může člověk také skútr pronajmout, za 2$ dolary lze zapůjčit kolo. Takže se nechávám strhnout a jdu všechno zkusit a objevovat. "

MENU